Ach, nemám ani stesku,

Ach, nemám ani stesku,

je v duši mojí klid,

je bez jasu a lesku,

a mrtev každý cit!

Jak lány zpustlých polí

a neúrodná pláň...

Jen srdce někdy bolí,

když hlava klesá v dlaň...

Má duše vše ti dala,

svůj nejsvětější vznět,

a dávno oplakala

ten zvadlý, bílý květ...

Teď v pozdní noci lesku

se skvěje hvězdný svit...

Ach, nemám ani stesku –

jak možno uvěřit?

Je duše moje klidna

jak vlny temných vod...

Jde krajem jeseň vlídná –

leč nikde nezřím plod!