Ach proč pláčeš.

Ach proč pláčeš, spanilé děvčátko

ach proč pláčeš, růžové poupátko –

nevinná, nevinná?

Slza tvá jak rosa na lupínku,

slza tvá jak perla ve prstýnku –

jediná, jediná!

Z tvých jen očí hledí na mne Mílek,

ty jen jsi můj rozkošný andílek

milený, milený!

Spíše slunce ztratí lesk svůj zlatý

než mé srdce obrázek tvůj svatý –

jediný, jediný;

Neplač tedy, spanilé děvčátko,

neplač, neplač, růžové poupátko –

nevinná, nevinná.

Chystej raděj myrtový ten vínek,

přichystán jest už zlatý prstýnek,

jediná, jediná!