Ach škoda, škoda nastokrát...

Ach škoda, škoda nastokrát,

mé štěstí s dceruškou šlo spát,

když z domu nám ji vzali,

a nebylo mi těchy dosť,

když na těch líček něžný skvost

mé těžké slzy napadaly.

Ach škoda, škoda nastokrát,

že bez dítka mi věčně lkát,

jak v poušti socha živá,

snad pískem až mě skryje čas,

znít’ v hrobě bude zas a zas

z mých ňader píseň žalostivá,

Ach škoda, škoda nastokrát,

kde budu zář svým skráním brát,

kde jaro bez Tvých rtíků?

O žel, že musilo tak být’,

bych štěstí své zřel Kristem pnít’

na rakvičky Tvé víku.