ADAGIO

Sněhové vločky celují zemi;

v očích se stmívá.

Ruce, jež drží zavřenou knihu,

na prsou odpočívají;

u mého lože hlídá zář lampy.

Nádherná žena přichází z ticha

ve sklence růži nalíti vody.

Bělostné světlo plní můj pokoj.

Sněhové vločky slétají k zemi

váhavě... měkce...