ADAGIO.

Již bílé dálky splývají

s bělostných ledů lemem,

dva vodopády zpívají

o rozloučení němém,

o pohledu, jenž vytušil,

že prvý jest i slední,

že každá touha, každý cíl

se přiblíží a zvšední – –

Ach, klesá, klesá ledů lem

do dlaní noci bílé,

a mezi mnou a letmým snem

jsou míle, míle, míle –