ADAGIO

Nerušte písně večerní,

zvonem zní z tůně jezerní.

S ranou, již dnešek zasadil,

nechoďte na soud hrdelní.

S perutí běli panenské

před brány vzleťte edenské –

za vámi truchlé sklepení,

kde vaše cely vězeňské.

Klekněte v kůru cherubů

na bílé řízy ovrubu,

slavíce s věčným Tajemstvím

vteřinu svatých zásnubů.

A když se s výšin vzkříšeni

vrátíte bez skel mámení,

rozhlaste tichem soumraku:

zde ruka má – všem k smíření!