Adrie.

Když přišel Byron,

veliký pěvec,

ku tvému břehu,

smekl prý klobouk

na počest tvoji

a mávaje jím

nadšeně zvolal:

„Adrie švarná,

jak se mi líbíš!“

Nejmenší z pěvců

dnes tady stojím

obdivem jatý –

stojím a mlčím

vzpomínaje si

na domov dálný

v kotlinách horských.

Není to nevděk?

Rci, nehněváš se?

Upíráš na mne

rusalčí oči

tak láskyplně,

jako bys děla:

Ne, nehněvám se:

kdo by se mohl

na syna hněvat,

máť vzdálenou když

vzpomíná vroucně?!