Advent. (I.)

V hustomlžné zahalen jsa chmury,

v temnotách se svíjí truchlý svět;

zmizel z lučin pestrobarvý květ,

nepadá juž lesklá rosa shůry;

zlatých klasů želí rodné zůry,

pozbyla svých plodů stromů sněť,

v hájích neuslyšíš písně zněť,

odletěly ptactva zpěvné kůry. –

Tak i lidstvo charých ve tmách tkvělo,

nevěry je slepil vešker druh,

nade duchem vladařilo tělo;

tak lid plakal rajských ztrátu slastí,

až mu s nebe seslán Člověk-Bůh,

jenž zděl cestu do nebeských vlastí.