Advent. (II.)

Mnohé věky nyla kletá země,

ráje ztraceného hledal lid,

nevešel však v srdce jeho klid,

až mu spása vzešla ve Betlémě.

Tenkrát lidské zajásalo plémě,

že mu opět v nebi schystán byt;

nyní však i rajských slastí syt

mnohý hrdé k nebi vznáší témě.

Přeběda! – Aj budeť příští Páně,

plamenný až vzejde kříže znak,

až svá těla vydá zemská schráně.

Tehdy hrdých bol se neztiší,

k nebi však se zvedne ctnostných zrak:

Přijď, ó přijdiž, božský Ježíši!