Advent. (III.)

Velebně zní to v době ranní,

když o nedlouho po klekání

zní z hrdel zbožných synů, dcer:

Rorate caeli desuper!

Zem ve tmy poutech posud dřímá,

jen bdělý sobě světla všímá,

jímž ozářen chrám národní

jak věčnou pravdy pochodní.

Ba přede dnem se jižjiž zpívá

a pěvců víc a víc přibývá,

a zpěvem roste světla zdar –

tmu stíhá rychlý osud: zmar!

Zde onde ještě spánku právo

jest v jádru svém i v slupce zdrávo;

ne v lidu však dlí právo to –

jen u panstva jest ukryto.

Náš národ však, ač teprv svítá,

již probuzen to jitro vítá,

a doufá, v brzce, v pravý čas

že přijde jeho mesiáš.

Již advent tu – nám k oblažení

nastává činů narození,

v němž národ Český zaplesá:

Vydala spásu nebesa!