ADVENT

Advent, advent! to je příští,

to je naděj úsvitu;

z noci zoři kynout zříš ti,

růžovět ji v blankytu.

Těžký sen už zmizel z nitra,

dýchá se ti lehčeji;

v smutek noci úsměv jitra

skanul, rozsvětluje ji.

Za tím jitrem, za tou zoří

tušíš nový život jít;

zase vidíš břeh tam v moři,

kde loď můžeš přistavit.

Noc ta v moři utonula,

nad ní rozepne se den,

po němž duše zaprahnula,

bez noci a věčný, ten! –

Advent, to je život celý,

noc kde se dnem zápasí;

smrt je východ zrůžovělý! – –

Smrti, ó jak toužná jsi!