ADVENT

Jest Advent, ve snách nepokojný,

sterými rušen tužbami,

kruh vidin mátožný a rojný

točí se vírně nad námi.

Jest Advent šedý, plný vizí,

pln marné touhy dokola –

a vidin řada hasne, mizí,

a nikdo po ní nevolá.

Zmateno mlčí srdce, ústa,

a ruce klesly znaveně –

jen jedna z vidin zářně vzrůstá,

tož Jezulátko na seně.

Snad přijde přec! Snad pousměje

se na nás z hvězdné hlubiny!

Nitrem se náhlá bázeň chvěje:

rozplyne též v ty vidiny?