ADVENT

I chodil anděl boží

v ten dlouhý truchlý advent po Čechách.

Na varhany mu větry hrály,

dveře se před ním samy otvíraly

a provázely ho neviditelné kůry:

Rosu dejte, nebesa, s hůry.

A mluvil anděl boží,

kde vešel v dům: Buď statečný a věř.

A dětem zahořely tváře

radostí, silou z nebeské té záře

a matkám i otcům spadla s prsou můra.

Alleluja, alleluja.

Tak žehnal anděl boží

a sílil mdlé. Buď statečný a věř.

Před osudem a před věčností

jest víra a statečnost nejvyšší ctností.

Všem, kdo pevně věří,

vždycky se v dálce spasné jitro šeří.