Advesperascitur. (1.)

My žijem příliš rychle, hochu,

leč bez úspěchu, věř mi to!

V tvar nezachytnem ani trochu,

co kolem nás je rozlito.

Sto dojmu denně tebe vzruší,

stem dojmů denně schvácen pláš –

leč než ti jeden utkví v duši,

stem jiných zas jej překonáš.

A všechny splynou v zmatek hluše,

a vyprchá z nich živý žár,

než uvězníš je do své duše

a v nedostižný nový tvar.

Ó vzpomínáš, co Horác praví?

Ne, nevolej ho v dnešní šeď –

tvá vlastní píseň tebe znaví,

a básně nejsou sladky teď!

Rci, voní dosud květy jara,

či chladne slunce z daleka?

Což změnila se země stará,

či samo srdce člověka?

Cos trpkého jen duše tuší,

a mladost pro nás nehárá:

nám nastal Velký Pátek duší,

Noc Veliká – však bez jara.