Advesperascitur. (2.)

Smát a smát jen všemu

chceš se, duše má?

Život zřít, jak šílí v reji,

vidět smrt a nebát se jí,

smát se oběma?

Říci svému žití,

že se obláčí

zvolna v smrt, jež přec je zdrtí,

životem se smáti smrti –

zda to postačí?

Řekni, stačí ti to

v světa peřeje?

Moje bílá otrokyně,

usni, duše, na mém klíně –

teď už pozdě je!