Advesperascitur. (3.)

Dnes hrdě odhodlán

a k smrti znaven zítra,

teď srdce dokořán

a jindy otrok nitra,

vše v jedné směsici,

již v duši máš –

ó bledý měsíci,

ó zda mě poznáváš?

Tvé světlo neláká,

tvůj terč je v mraky stažen!

Znáš ještě tuláka,

jenž o hladu byl blažen?

A hýřil tisíci,

když nouzi měl –

ó bledý měsíci,

i tys už zapomněl?

Já všeho dosáh’ již,

a příměří mě dusí,

je ticha přespříliš –

ó že vše minout musí!

Mám úsměv na líci

a lkal bych rád –

ó bledý měsíci,

jdi spat, jdi spat, jdi spat!