AERONAUT.

Často se praví, kondor krvooký

hvězd že juž bližších dotýká se boky...

Mnohdy se touží, jak je ve vysoku.

Zda noc a den? a smrt? a pochod roků?

Ach nikdo neví, přebolestně blahý

cit přeplňuje nesmrtelné dráhy,

ach nikdo neví, jak se tělo taví

v plyn zlatý, modrý bezejmenné slávy.

Slavnostní bože, širé hossana

v ozóny řídké smrti blízek volám,

slavnostní bože, sladká Morana

mne vyzdvihuje k hrůzným aureolám.

Jen uděl mi v té říši, kde mrou hlasy

a každou paměť vesmír zavěje,

bych vzkřiknout mohl signál silné spásy

nad mysy Dobré naděje!...