AFRODITĚ A MĚSÍC.

Nad Kyprem v noci hvězdy teskně planou,

staré Hellady elegie tichá

v cypříšů větvích žaluje a vzdychá,

pro bohy ztracené a milované.

Paprsek měsíce tam hájem bloudí,

na torsech mrtvých bohů něco hledá,

u Afrodity čarokrásné sedá

a ke rtům tiskne se, polibek loudí.

A v ucho šeptá jí, žár zdali nový

v kamenné tělo zas se vrátí jednou,

zda přijde lásky věk, svatý kult Krásy?

Bohyně mramorová neodpoví.

Paprsek potom hasne, stíny blednou,

na vlnách moře jitřní růže hrá si...