Agnus

Hle, Beránek Boží, jenž snímá hříchy,

tak vzdaný a tichý,

jak zápalu obět Svou krví hoří,

jež z boku se noří.

Hle, Beránek Boží, jenž hříchy snímá,

jak v smrti tu dřímá,

to plameny Lásky, jež srdce žhaví,

Jej mystické tráví.

Jej zvěnčeme růžemi sladkých vůní,

ať s oltáře trůní,

jak milenec duší, jich touha žhavá,

jenž Čistým se vzdává.

A požárem vroucnosti roznícení,

tak tiše jak v snění,

sem přiklekněm zdrceni ku podnoží:

„Hle, Beránek Boží!“