Agonie.

Ó chvíle úzkosti, za nocí bázlivých

má duše v nervosním když hyne chvění,

jak žena zhýřilá když ve hrách zuřivých

utichá v křečovitém zaúpění.

Stín únavy v mé rozlévá se duši,

zvon Smutku v ní již svoje hrany bije,

v svém nedosnělém snu pak dobře tuší

počátek příští agonie.