Ahasver na věži Eiffelově. (I.)

Vy jistě, drahá Madame, odpustíte,

že po staletích klepám na váš hrob,

z dum heroických, po věky jež sníte,

vás ruším, já hebrejské luzy rob;

však oč tu běží, jak jen pochopíte,

ó jistě tuto zvěst z moderních dob

přijmete vlídně, snad se usmějete

a v říši stínů hnátem v potlesk hnete.