Ahasver na věži Eiffelově. (II.)

Vám odkud píši, těžko věru říci.

Od země já se vznáším tři sta metrů,

zřím do propasti mraků ve směsici

a chvěji se jsa hříčkou sporných větrů

v železných tyčí kleci, v bledé líci

si občas krůpěj vetchou rukou setru

a věru na rozpacích jsem tu ještě,

zda slza to, či pouze krůpěj deště.