Ahasver na věži Eiffelově. (X.)

Však vraťme se juž raděj’ k věži naší,

pod kterou lidstvo jásá v hymně plesné,

jež na azuru kostrou žeber straší

co vkusu doby Mene Tekel děsné.

Pode mnou diamanty jen se práší

sloup vodojemů elektrických, klesne

a vznáší se co kytka pestrobarvá.

Žel, Madame, vše tu komedie, larva!