Aj, chcete, abych s vámi žil

Aj, chcete, abych s vámi žil

a klidně žil a zhloupil,

a za kratinké rozkoše

si dlouhou bídu koupil?

To jmenujete životem?

vždyť já lnu k němu také,

však jeho stop mi nejeví

ty cesty křivolaké.

Mne život vede k výšinám,

mne prudkou bouří vítá,

mně z vzdechů, slzí, z kletby svou

korunu drsnou splítá.

A třeba z blahých nižin jdu

jen v pustou, chladnou výši,

tam na mne hvězdy vlídně zří –

a touha má se tiší.