AJ COŽ BUDEM...

Aj což budem ještě dél

knut na sebe splítati,

nohu, co nás šlapala,

déle ještě líbati?

Nejsou krví černě dost

rány ještě zalité,

nejsou ukrutnicky dost

srdce ještě rozryté?

Není jiskra božská v nás

ještě dosti dušená,

není ještě božská tvář

dosti v nás pohnusněná?

Vzhůru! tasme pravdy meč,

v pěsti tvrdé pádnou zbroj,

práva svého palcátem

dobijem svých vrahů voj!

Otrocká až budova

zbrani naší podlehne,

zase jiskra božská v nás

ku světlu se rozžehne.