Aj, laskavou-li tys, jak praví jiní,

Aj, laskavou-li tys, jak praví jiní,

proč v lůně matky hříčkou robíš chorce,

proč místo spasitelů světoborce,

již v lidstva živé kmeny meče klíní?

Proč spor, v němž strany v právu být se míní,

hned vzdorně s meči stavíš pod praporce,

by vůle vzdorných jako děsný norce

z dvou krve proudů vzešla rozhodkyní?

Což spočívá mír v jedněch vyhlazení?

Což musí život býti pouze bojem?

A má-li být, proč stejná zbraň tu není?

Tak útrapy se ženou černým rojem

na zmírající lidstva pokolení,

a ty – ty žiješ jen tím nepokojem! –