Aj Pustevně!

Aj Pustevně! vy stavby přespanilé,

jak srdci blízké, jak jste oku milé

svou Šumnou, Maměnkou a Libušínem!

Vy v rámu lesním, otočeny stínem,

jste sjednotily v harmonii hezkou

lesk, nádheru i jednoduchost veskou:

vně, uvnitř ve vás tolik vnad se jeví,

že oko ani, kam dřív hleděť, neví,

že duše žasne, noříc se vždy v novou

a v pravdě živou krásu pohádkovou.

Což platno o vás mluviti a psáti!

Kdo neviděl, ten nemůže vás znáti,

a proto volám, péro klada stranou:

Přijď, viz a těš se krásou nevídanou;

přijď, viz a těš se roztomile, jemně,

jak sličná, ladná, půvabná jest země,

jak útulný, jak lahodný, jak hezký

je tam ten lesní, milý koutek český!