Aj, ty smutíš, šumný lese,

Aj, ty smutíš, šumný lese,

krůpějí tvých lesklý tok,

v soustrasť celou bytosť budí

a do očí mocí pudí

tisíc perel v jeden skok.

Rozvesel se, prchlé štěstí,

zázračný ten samolet,

zas se zrodí v jara svitě;

vždyť i v lidské ňadro skrytě

u hrobu se vrací zpět!