AJACCIO

Přezrálé pomeranče napadaly do zahrad –

za plotem sbírám je očima.

Do strání půjdu vonné maquis natrhat.

Zelený půlkruh hor, modř vlaje nad nima.

Moře a hory, palmy, věčný sníh –

vše z modře, zlata je tu setkáno.

Rybářské lodě. Barvy, hluk a smích.

Vše jménem jediným je tady popsáno...

V ulici mrtvé dávno mrtvý dům.

Věci, ač mrtvé, tiše hovoří.

Čas jak by stál tu, stál – naslouchej mrtvým rtům.

A venku vánek bloudí po moři...

Jak někdo stále by tu přecházel,

tichounce zavzdych, tiše rukou máv.

Je mrtev císař, dávno mrtev, žel...

Však jeho zem dál tká mu zlatohlav...