AKÁCIE

Květ bílý, který dala mi Tvá ruka,

sad v zadumání v hvězdném jase leží

a v rosných perlách vydechují luka –

ó, květy bílé, akácie svěží!

Je půlnoc, zvony bijí blízkých věží –

kdos’ kolem jde a na má okna ťuká,

tak tajůplně kol mých dveří běží.

Svá okna otvírám, zvon náhle puká

a na zem bílé akácie sněží...

to přešlo štěstí kolem... ó, ta muka!

Krok jeho vzdaluje se po nábřeží –

ó, květy bílé, akácie svěží!