AKADEMICKÉMU ČTENÁŘSKÉMU SPOLKU

Básníka žádám dnes mít nadšení

a zavést v tisíců vás jarý střed:

„Kýž všední duch se s vyšším zamění

a jiskrou boží zaleskne váš hled.

Kéž srdce k vlasti spáse slova dá

a v jednotný se spojí slova čin –

pak zmlkne zášť i stran všech závada

a otců našich klesne řada vin.

Však nejradš dnes bych věštcem byl

a čet vám děje spolku za sto let,

jak v národ kořen, větve rozložil

a plodů tisíc vydal jeho květ;

jak plémě zdárné vlasti, světu dal,

umění, vědy zval se táborem,

a kterak po všech aulách jenom stal

se český akademik – rektorem!