Akáty.

Nahoře u okna

s vyhlídkou do zahrad

stávala mladá dívka.

Akáty kvetly,

vonný byl noci chlad,

a ruce se v modlitbě spletly.

Teď kdyby přišel,

kdo má mne rád,

jak stín kdyby se do zahrad vkrad

za očí mých světly –

jako pták na stinné větvi

v mém náručí našel by útulek

vonný a teplý.

Nahoře u okna

s vyhlídkou do zahrad

přebývá žena mladá.

Když kvetou akáty,

nečeká, nevolá,

ač jejich vůně do noci rozváty

omamně lákají –

svodu jejich odolá.

Zavírá okna...

Kdyby se vkrad

do jizby její večerní vánek,

přines by vůni,

odnesl spánek,

zlákal by do zahrad

v života tůni.