AKROPOLIS.

Pod laury ticho... Modrá voda sténá

u akropole mého večera,

kopule touhy stojí zkrvácená,

má krajinka se modlí veškerá.

Mí kupci se juž připlavili z moří

a voňavky a kly juž prodali

a hrdinám mým růže spánku hoří

ve zlatém loži z kůže pardalí.

V mých pouštích bdí však lvové ještě dální,

než přijde jejich mdloby hodina,

můj Homér starý, Homér joviální

kyklopskou bájí hovor počíná.