Alberto Róndani.

Jak velkou řeku, jež v svém bouřném klínu

vše odnáší, rvouc břeh i keřů snět,

on pod umění stromem sedě v stínu

kol sebe nechá hřmít a bouřit svět.

Jen ob čas v jeho skloněn prohlubinu

se s perlí písně vždycky vrací zpět,

a jeho píseň podobá se vínu,

jež sládne více pod perutí let.

Ať v práci přísné nad starými mistry

se chýlí nadšenec a kritik bystrý,

vždy cílem umění mu, nikdy sláva.

A v radosti, již tvůrčí práce skytá,

plá jako Dryada, jež v stromu skryta,

vždy Musa jeho moderní a zdravá.