ALBRECHT DÜRER APOKALYPSA

Náš hřích je nesmírný a ničím smýt se nedá

ze dlouhých století se vynořivší krev,

msty boží rudý meč švih přes nebesa bledá,

i ve slepotě zraků zahořev.

A tuby, pozouny zní ve fanfáře břeskné

jak plamen praskavý, jímž bičován je vzduch,

zář všude záhubná se rozlévá a leskne,

jak byl by hořící vše, nekonečný luh.

A příšer spřežením, v jichž mordě dýmá síra,

jichž zadek ostnatý a hřebenatý jest,

mdlé srdce pokleslé se ošklivostí svírá,

jež nad bázeň jest, jež je nad bolest.

Zde bílí andělé kol sečou lidské hlavy,

z nichž teplý uniká a hustý krve proud...

Krev kosmem prosákne! Krev nikdo nezastaví!

Vy všichni bídní, pojďte pokleknout!