ALE TI NAŠI...!

Mží a zas mrzne, padá sníh,

mrazivě v líce to pálí...

Což, nám je dobře u kamen,

spřádáme tichý vánoční sen,

ale ti naši – tam v dáli!

Přišlo to náhle jako blesk

do ticha radostných hodin...

Jaký se vplížil to, zvenčí vtáh’

příšerný stín a stesk a strach

do záře, do tepla rodin?!

Jeden nám schází tenhle rok,

jak on as vánoce světí?

Nu, jen tu slzu vymáčkněm s řas,

třeba se naoko usmívat zas,

už pro ty nebohé děti.

Nesmíme zkazit jim svátky přec,

brzy snad skončí vše klidem –

takové ticho je po kraji,

a zas již na nebi zpívají

andělé: Pokoj všem lidem!

Stromeček září plný svěc,

betlému lesknou se skály...

Což, nám je dobře u kamen,

spřádáme tichý vánoční sen –

ale ti naši – tam v dáli!