ALEJ.

Celá alej bíle kvetla,

když se naše srdce střetla,

duše k duši holubice

sladká, plachá v něze slétla.

A zas alej bíle kvete.

My nežďáme víc si k sudbě.

Každá snítka v krásy hudbě,

srdce nic juž nerozplete!

Chaloupka se za mnou dívá

pod bělí v kmen přichýlena.

Cesta pravá, neproměnná,

celá květy potřísněna.

A mé srdce výská, zpívá!