Alelluja!

Hřmí varhany a klenbou se to valí,

kaskády zvuků bouřném ve hlaholu,

a svatí v oknech, zdá se, pějí spolu,

a je to hymnus velký, neskonalý.

Jak moře chytlo by se mezi skály,

to hučí, tryská, k stropu letí, dolů,

jak nebylo by smrti, bídy, bolu

a světy by se v lásce objímaly!

Na okně malovaném Martin dává

půl pláště žebrákovi, světla hoří,

kadidla dýmem stoupá k nebi víra.

Však žebrák živý venku neustává

se chvěti zimou, ženě na nádvoří

u prsou bledé dítě hlady zmírá.