ALEXANDR VELIKÝ.

Byly to tehdy hody as!

Potoky víno teklo.

Veliký bouřil. Jeho hlas

umlčel vše vždy v jeden ráz –

Tím se už všechno řeklo.

V řečech všech jeho poddaných,

jež znal i neznal možná,

zněla mu sláva. Výskal smích. –

Bylo to poklon nějakých!

Padla i slova zbožná.

Božstvím i vínem král byl spit – –

všeho mu bylo málo.

KLITUS v něj nechtěl uvěřit –

(Bylo to hloupé – nač se přít?!)

Když ale víno hřálo!

ALEXANDR se vztýčil bled –

Krev mu již beztoho vřela..

KLITA bod, ale padl hned

(těžko se hned tak udržet)

sám vedle jeho těla.

Pak ho to hnětlo velice –

Nejedl tři dni – nepil –

Jak jinak – Taká opice!

Tu zmůže obklad nejvíce.

Králi též – když se přepil.