ALLELUJA, ALLELUJA!

Slavnostně zní to a jak s výše,

oblaka jsou to? andělé?

ten hymnus opojivě dýše

a v tajemném jak pocele.

Po noci dne jak rozzáření

se tobě prosvětluje hruď,

po slzách stopy v zraku není,

duhově září odtamtud.

Je žal jak s hrobu odvalený

náhrobní kámen s pečetí;

ovily růže jeho stěny

v nového žití početí.

Jak z komnaty by vyšel ženich

k zásnubám svatým s dušemi

a člověk v nových pokoleních

se obnovuje na zemi. –

Velikonoce, divů taji,

v tvých allelují rozhlase

se hloubky lásky otvírají,

v chléb změněna, jež rozdá se!...