ALLELUJA

Raduj se Církvi, velebná máti,

raduj se v každém údu svém!

Jehož ti na smrt vyvedli kati

a zášť pohřbila kamenem,

z hrobu ti vstává, vítězitel,

jest živ, jest živ svých věrných přítel,

ó není smrti, není již,

korouhví živých stal se kříž.

Radostí okřej ze zimní mdloby

a vypuč v luzné květy zas,

nebudeš věčně chmurné mít doby,

přijde ti, přijde jarní čas,

by z nadějí ti zbyly trosky,

jest živ tvůj budovatel božský,

ó není bázně, není již,

na vítězství tě volá kříž.

Ó není písně jásavější

v tom teskném duší smrákání,

než důvěry v Něj nejpevnější

všech utištěných vyznání.

Prorazí naše slunce chmury,

zaleje všechno světlem s hůry,

ó není temnot, není již,

do úhlů světa září kříž.

S jarními zapěj ptačaty těmi,

vajíčky poděl děťátka –

vždyť ten, jenž křídly stíní zemi

a nás jak kvočna kuřátka,

klujícím vejcem vyznačený

jak ptáče vzlétá vyproštěný –

ó není pout, stěn není již,

je úderem svým rozbil kříž.

S čerstvými tedy zajásej květy,

jichž vůně všude proniká;

dušemi zazní, zazní světy,

dne toho píseň veliká:

ze hrobů nový život vstane,

dech nesmrtelný odtud vane –

ó nemá smrt, nic nemá již,

vše vzal jí navždy Kristův kříž.

Ó není písně jásavější

než žití, květ, zpěv, svoboda,

a duším Vítěz nejjasnější

v den veliký svůj vše to dá!

Jest marno držet ledy v jaře,

ve vonící a růžné páře

se trhá vše, vše pučí již –

a v samý květ se oděl kříž.