Alois Charvát.

V bezuzdém rozmaru své vtipy dělal, hrál,

širokým publikem uznaný smíchu král,

až posléz udělal přes Vltavu skok malý,

kde s klidem anglickým mu jaksi tipec vzali.

Inu, je taký svět. Stůj každý, kde jsi stál

a kde jsi na skráně svou snítku lauru vzal

a buď vždy přítomna utěšeného dbalý,

neb čerta člověk ví, co dají – ideály.

Vždyť stejně živůtek se dohrá, dotancuje

a s koncem slávy je též konec směšných pranic

a člověk uvidí, že nezbyde zde pra nic.

Že zaplacený smích jen pro okamžik tu je

a smutný Harlekýn, že stranou žití stojí

s raněnou dušičkou a sešlou maskou svojí.