ALOIS ŠKAMPA.

Jak vlašťovice modrým vzduchem

tak létla ona po nivách,

vše pučelo kol jarním vzruchem

a ptáci pěli v korunách;

žeh slunka líbal kvítek sterý,

z nějž včelka ssála sladký med;

jen jeden stín v to padal šerý:

ten kocour, který za ní let.

Jen utíkej, ty dívko mladá,

snad unikneš za krátký čas,

po stínu, jenž ti v žití padá,

ti nové jitro vzejde zas,

zas vzejdou tobě dnové míru

a v duši lehne sladký cit –

ať já pak tonu v bouřném víru,

jen tobě kéž vzplá lásky klid!