Alpy.

Čarovný zázrak Alp jsem jednou v žití zřel,

když, ubohý vojáček, do Uher jsem jel.

V dalekých frontách hřměla strašná hudba děl,

však já jsem na všechno v té chvíli zapomněl.

Má rodina, má vlast, vše z mysli zmizelo,

jak oko mé se na hřbety hor upřelo.

A snílek v rakouských teď hadrech vojenských,

jsem cítil, že duch světa tady na mě dých’...

Já cítil, před přírody věčnem, velebou

že všichni tyrani jsou hříčkou ubohou.

A tehdy prvně, velehorám tváří v tvář,

vyšlehla v duši mé naděje pevné zář.

Já uvěřil, že Ten, kdo stvořil hor těch chrám,

katanům spravedlivě naměří, i nám...