ALPY.

Ohromné hory pohled v dálku úží

na zemi všední v malicherné pýše,

však vznášejí jej do závratné výše

ku polím sněhovým a květům alpských růží.

Nad celý svět! Kde volněji se dýše!

Kde světem znavený se poutník vzpruží,

kde zase s přírodou se svatou sdruží

řka: „Život krásný jest! A krásná lidstva říše!“

A duch můj vzrušený, jenž vždycky výš se vznášel,

teď jako bujný oř, zbavený otěží,

se vznesl nad skály porostlé protěží,

ve výších závratných klid žití teprv našel.

Z té výše, jíž lze stěží dosíci,

se díval na svět pod ním ležící.