AMEN, AMEN.

Zem svatá všude rukou lidskou vzdělána je

a dělník za každým se dechem země dotýká.

A každý okamžik svých dnů i dechů z nitra její ssaje,

i radost jeho odtud klíčí všeliká.

Den přijde jednou slavný, kdy si člověk uvědomí,

ten každý dotek v práci že je posvátný,

kdy sémě rozhodí, i zralé stéblo zlomí,

a v zem pot jeho stéká v žatvy dny.

Má duše, kdekoli tvé lány osela jsem,

ať rovin žírnou prsť, či táhlé boky hor,

v den jarních dešťů, nebo podzimním kdy jasem

let babích vlákna svítila: tvůj každý por

ať úrodu mi vydá podle sémě.

Chvil smutných ovoce i klasů slunných dní

díl bohatý ti vrátím, duše moje – země,

ty jimi sesládneš a vymetáš ku žatvě polední.