AMEN, TAK BÓH DAJ!

Jho dvojí, stejně tvrdé, nás tu hnětlo

ve stínu Bílé hory zdávna.

Tělem i duchem zotročeni

jsme zapomněli píti boží světlo

Kristových zaslíbení,

jak Husova je znala matka slavná,

jak Jiřík, husitský král,

s papežem o ně mečem hrál.

V otroctví u ztuchlé rýže

jsme sedali níž a níže

hladovějící po uznání pánů,

a jenom básník se nám hořce smál.

Dnes jedno jho padlo, volnou bránu

ke správě máme vlastí svobodných,

ale jho druhé vězí

ještě dál na vítězi,

jho mrzčejší všech potup zlých.

Řím smrtelný nepřítel nám vždycky byl,

Řím a Němec, – tento padl, Řím však zbyl.

Za muka a popel Kostnického světce,

za rozprášené bratry do všech stran,

za jejich utrpení

a ponížení,

za život otrokářské klece,

za pošlapané lidství, plné ran,

my s Římem súčtovati jdem

a my s ním súčtujem.

Nic zraků našich nemámí,

my víme, národ za námi.

Svobodni teprv tenkrát v pravdě budem,

až římských okovů se zbudem.

Mocnost svou i náš lid

je nutno od mocnosti Říma oddělit.

Proti pozemským bohům zlatem okoruněným,

kdy věčný bůh trpěl s věncem trněným,

je nutno očištěné lidství postavit.

Znepokojené nitro nutno pravdou ztišit

a mravní život zvýšit.

Revoluci států, jíž se zhostily

korunovaného násilí,

my revolucí ducha, která také pouta láme,

konečně dokonáme.

Už byly časy, kdy národ ze všech sil

s černým Římem zápasil,

kdy zlatý kalich do daleka svítě

stál jako symbol na týnském štítě.

Oddaná, věrná srdce pravdě boží,

zas doba volá vás! Jsou cesty plné hloží,

zas klatby z Vatikánu nad kraji

nám jako černí ptáci lítají.

Zas fialoví biskupové v jejich službách

šlapati budou po našich tužbách

za očistu niter,

za život opravdový z prázdných liter,

za jazyk mateřský, by od oltáře zněl

a věřícím se v srdcích sladce chvěl.

Nunciové zlatem ověšení

v pokorném poklonění

zas kolem nejmocnějších budou brousit

své vlečky a právo i pravdu rdousit.

Sbor Páně ideu čistou nese

a nelekne se:

Slovanstvu vstříc šine bratrské paže,

neb co víra spojí, nikdo nerozváže.

Přes římské kletby v pravý čas

jednota víry sdruží nás,

Slovanstvo silné. Co se nezdařilo dosud,

my přemůžeme osud!

Skvíti se budou vytrvalí v časích obrody

a bez všech přítěží

jako jiskry vítězné trním poběží.

Soudit budou lidi a vládnout národy

s oružím proti každé ráně,

a vůdcem jejich bude zákon Pravdy Páně. –

Matičku Husovu slyším v duchu,

jak synka žehná, an šel v širý kraj:

Amen, tak Bóh daj!