Amen ve skalách.

Ač věkem byl již slepý,

neustal svatý Beda přec

kázati po všech krajích,

hlásati lidu svatou věc.

Jedenkrát s ním šel vodič,

lehkovážný to klučina,

ten vedl starce do skal,

kde počinala pustina.

„Velebný otče, – dí hoch, –

zde plno lidu po kraji,

a všickni na kázaní

toužebně tady čekají.“

A stařec počal mluvit

o lásce Boha, blížních svých

a řečnil až mu slze

tekly po vousech šedivých.

A zkončiv kázání své

doložil láskou jatý:

„K čemuž nám dopomáhej

Bůh Otec, Syn a Duch svatý.“

A ve skalách tu zavzněl

tisícerý hlas prosebný:

„Amen, rač to dát Bože,

amen, amen, otče velebný!“

Uděšen trnul chlapec

na kolena pad’ před svatým

a co byl zlého spáchal,

vyznal hned hlasem dojatým.

A svatý Beda řekl:

„Aj, čteme v písmě znamení:

„Budou-li lidé mlčet,

volati bude kamení!“