Amor a Venuše.

Když Amor sobě vil kytičku,

Píchla ho včelička do prstíčku.

Počal sy tedy naříkati,

A šel k své matce žalovati,

Řka: ach milá máti politůj!

Teď umříti musý synek tvůj,

Neb mne píchlo malé hovádko,

Maje křídla jako háďátko,

Kteréž nazývají včeličku,

Do mého malého prstíčku.

Smála se Venuše řkouc k němu,

Nic se synáčku nediv tomu,

A posuď z toho bolesti těch,

Kteří přijdou tvému šípu v běh.