AMOR – DOLOR.

Jest láska plesem, jest i utrpením,

a obé míti můžeš, jen když chceš;

ples jako bol jdou stejně s vyplněním

všech tužeb tvých: jdeš dál, či podlehneš?

Jdeš dál a trpíš – proč jsi prchal dále?

A zůstal’s, rci sám, proč jen trpíš zas?

Tak na jedné vždy budeš přibit skále,

až skráň se schýlí, sšediví tvůj vlas.

Tak štěstí nám jen ukázali bozi:

je ber či prchej před ním, jedno jest;

že trpět budeš, to ti všade hrozí,

na rozích ulic, křižovatkách cest.

Líp bylo by po cestě slepě chodit;

se nechvět v kroků vlastních ozvěně –

tvé štěstí za tebou můž’ kámen hodit

tam, kdes to očekával nejméně!